Středověké kostěné aerofony ze sbírky Podhoráckého muzea v Předklášteří v kontextu hudební kultury vrcholného středověku. Příspěvek k možnosti poznání zvukové krajiny minulosti

Příspěvek se zabývá středověkými kostěnými píšťalkami v kontextu hudební kultury a zvukové krajiny středověkých Čech. Snaží se o experimentální ověření tónových možností nástrojů a posouzení jejich role v kultuře vrcholného středověku. Na základě vyhodnocení parametrů artefaktu pocházejícího z lelekovického hradu (čtyřicátá léta 14. století – rok 1401), vzniká pochybnost, zda skutečně šlo o hudební nástroj. Vzhledem k tomu, že s použitím odpovídajících technologie, jejíž znalost ve středověku lze pro svou jednoduchost předpokládat, je nástroj schopný vydávat dva tóny, můžeme prozatím tomuto artefaktu přiřknout funkci hudebního nástroje šalmajového typu. Píšťalka se štěrbinou, pocházející z Předklášteří představuje běžný typ píšťalky, která mohla být využita například jako signální nástroj. Nález pocházející z jímky lze rámcově datovat do vrcholného středověku až renesance. Kostěné píšťalky obou typů jsou nástroji jednoduchých tónových možností, vydávají dva, maximálně čtyři tóny (dle techniky hry a úpravy nástroje). S velkou pravděpodobností se jednalo o nástroje používané při práci nebo lovu, nelze však vyloučit ani jejich použití jako doprovodu vokálních hudebních projevů. Hudební nástroje, nalézané při archeologických výzkumech jsou navíc důležitými prameny poznání zvukové krajiny a pochopení širších kulturních souvislostí středověké společnosti.

Rozsah
s. 82 - 109
středověký instrumentář, Roman de Fauvel

Ukázka středověkého instrumentáře, převzato z rukopisu Roman de Fauvel (zdroj: Wikimedia Commons)